Dangerous cottage

7. may 2013 at 16:20 | Nickie |  Somewhere in Neverland
Povídka, která oběhla asi 4 blogy... Nyní se dá najít už jen tady.
Z DENÍKU ČERNOBÍLÝCH MYŠLENEK.

Ach ta stará, záhadná chatrč.
Stalo se to dávno. To ještě zebra Kvagga měla šanci na přežití. Nevím, jak jsem se tam dostala. Vlastně nevím ani, proč jsem tam šla. Ze střípků vzpomínek si vybavuji les. Tajemný les. Touha po poznání a láska k dobrodružství a vědě ve mně zakryla všechny známky pochybnosti a strachu. Nikdy jsem na tom místě nebyla, o to víc mě lákalo. Chtěla jsem zase objevit něco nového. Srdce přírodovědce mě nakonec ani nemuselo přesvědčovat, prostě jsem se tam vydala. Vkročila jsem dovnitř čekajíc přírodu, spousty hnízdících ptáků, květin, hmyzu, jako v normálním lese většinou bývá.


Co se to děje? Kde to jsem? Místo vonícího, živého ráje, tam byly jenom pozůstatky lesa, jestli se tomu tak dá říkat. Pořádně si to nepamatuji a už mám popsaný celý notes svých pocitů, ale ani jedna věta to nedokáže vyjádřit, nedokáže vám ukázat a popsat tu hrůzu, co mě tam čekala. Viděla jsem spousty pahýlů suchých kmenů stromů, žádné listy, žádné plody, květiny, hnízda, nic. Pouze něco, z čeho mi bylo velmi do pláče. Místo toho, abych odešla, protože jsem měla velký strach, jsem prostě musela jít dál. Musela jsem zjistit, co se tam stalo. Kráčela jsem po něčem, co připomínalo popel, možná tam bylo trochu hlíny a myslím, že jsem spatřila i jedno malé mraveniště. Jestli v něm, ale něco ještě žilo, si už nepamatuji. Šla jsem dál, pořád jsem se více a více bála, ale neodpustila bych si nepokračovat v chůzi.

Přišlo mi, že jdu věčnost, ale hodinky na mém zápěstí ukazovaly teprve dvacet minut cesty. Narazila jsem na budovu, kterou jsem tam vůbec nečekala. Byla to chata, polorozpadlá a bývajíc určitě dobře schovaná, nyní by si ji všiml každý. Normální lidé by asi už dávno utekli pryč. Ne, já tam zůstala. Neváhala jsem, vešla jsem velice hlučnými dveřmi dovnitř, se strachem, že na mě tam může čekat spoustu nebezpečí. Ocitla jsem se na místě, které se mi z celého toho lesa líbilo nejvíc. Byla to místnost celá prorostlá popínavými rostlinami, připadala mi veselá. Mé nohy nekráčely po ničem jiném, než po listech, květech a trnech. Bylo tam prázdno pouze v zaprášeném rohu kamenné schody. Šla jsem po nich nahoru připravená už na všechno. Když jsem se pomalu a tiše dostala teprve na třetí schod, něco mě chytilo za nohu a stáhlo zpět.
Ty rostliny! Začaly mě celou obmotávat a škrtit. Nedalo se s tím nic dělat. Ať jsem se snažila jakkoli, nedostala jsem se z tak pevného sevření. A víc si nepamatuji.

Ach ta stará chatrč…

Nickie
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Inna Inna | Web | 7. may 2013 at 16:57 | React

dokonalý blog

2 taylorandselena-official taylorandselena-official | Email | Web | 7. may 2013 at 17:31 | React

Nechtěla by jsi ke mě do affs? ;-) Ozvy se !!!! ;-)

3 Caroline* Caroline* | Email | Web | 7. may 2013 at 20:21 | React

strašně se mi líbí styl, kterým píšeš :)
nedá se odtrhnout :D

4 *Baby V* *Baby V* | Web | 8. may 2013 at 12:57 | React

skvělé ;)

5 Eleanor. Eleanor. | Web | 8. may 2013 at 15:00 | React

trailerforfanfiction.blog.cz

6 Cris Cris | Web | 8. may 2013 at 15:08 | React

perfektný design aj blog + plnohodnotné myšlienky :)

7 Lee. Lee. | Web | 8. may 2013 at 17:09 | React

Otevření tohoto blogu a zatajení dechu. Sjíždění vědomě dolů myší, a ponoření se do článků dvou blogerek. To jsem před chvilkou cítila.

Nikdy bych na tenhle blog asi nenarazila a vždycky bych si to vyčítala, kdybych ho nenašla na VR.. Musím říct, že jsem už za svůj blogerský "život" projela hodně blogů, ale tenhle je jeden z nejlepších. Vlastní ho dvě úžasné holky, které znám, jednu opravdu hodně a jednu z blogů. A vím, že obě jsou úžasné 'spisovatelky'. Nic jiného si tenhle blog nemohl ani přát. Nickie & Thizz.

Článek je úžasný. Ačkoliv už jsem ho dřív četla na našem společném, bývalém blogu. (dangerous-valley, obě dvě víte )), přečetla jsem si ji znovu. Je pořád tak krásná, jako vždycky byla. Má pořád to úžasné a tajemné kouzlo. A bude ho mít, ať si ji přečtu klidně a 100x. Vím to.

Nezbývá mi, než vám dvěma jenom popřát hodně štěstí s blogem. I když, vy štěstí ani nepotřebujete, to vůbec. Vám stačí váš talent, který je nemalý a který vám na to, abyste rozjeli úžasný a jedinečný blog stačí. Ale i to štěstí by se mohlo hodit. Tak tedy, hodně štěstí :'))

Máte novou, pravidelnou čtenářku vašich článků a povídek. :)

8 Džejn Džejn | Web | 18. may 2013 at 9:20 | React

Zaujímavá poviedka. Normálne ani neviem či sa mi páčila alebo nie. Ale asi áno. Minimálne ten koniec bol dobrý, pre mňa nečakaný.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement