Rain is time for reflection.

5. may 2013 at 9:30 | Thizz. |  Feeling cold.
Stála jsem na schodech, totálně promočená kapkami deště a koukala na autobusovou zastávku.Posledních pár lidí nastupovalo do již přeplněného autobusu a já měla jen pár chvil na to, abych seběhla schody a nastoupila.Začala jsem rychle sbíhat schody.Utíkala jsem tak rychle, že jsem si myslela, že se mi zachvíli zapletou nohy a já spadnu obličejem dolů ze schodů.

Nakonec jsem schody brala i po dvou.Cítila jsem kapky deště, jak mi stékají po obličeji.Až moc jsem se zamýšlela nad tím, jak strašně musím vypadat, až jsem se přestala soustředit na zdolávání schodů.Zaplantaly se mi nohy a já spadla..Z tašky se mi vysypaly malovátka, tužky, propisky, sešity a nevím co ještě.Začala jsem všechno rychle zvedat ze země, abych to neměla mokré a špinavé, a v tu spatřím autobus, jak odjíždí.Sedla jsem si na mokrou a špinavou zem a naštvaně sbírala svoje věci.Moje vlastní blbost mě dovedla k tomu, že v dešti sedím na zemi a sbírám svoje věci.

Došla jsem na zastávku a tam jsem si sedla.Snad poprvé za tu dlouhou dobu, co jsem na téhle škole, mi bylo jedno, jak vypadám.Jestli jsou moje vlasy kudrnaté, jestli se mi smyl lesk na rty.Teď jsem to byla doopravdy já.Cítila jsem se úžasně.A taky jsem si začala uvědomovat, že mě tahle škola změnila.Teda ne škola, ale lidé v ní.Nechala jsem se ovlivnit nějakou partičkou,která v mém životě nehraje velkou roli.Jen jsem prostě zatoužila být oblíbená.Zažít to.Jdeš po chodbě a všichni se za tebou otáčí.Mladší studenti touží se stebou bavit.Být vzorem.A kvůli tomu jsem ztratila to nejdůležitější.Sebe.Teď jsem to nebyla já. Úplně jsem kvůli tomu změnila svůj vzhled i chování.A v té chvíli jsem si chtěla ujasnit, kam patřím.K té partě falešných lidí?Nebo chci mít opravdové přátele?

V tu chvíli si vedle mě někdo přisedl.Na první pohled mi nedocházelo, kdo vedle mě sedí, ale pak jsem si to uvědomila.Chodily jsme spolu ještě před tím, než jsem se přidala do "oblíbených" pak jsem mu já kráva dala košem.Koukla jsem na něj a jeho obličej se rozzářil.Usmála jsem se a on mě chytil za ruku.Ten zvláštní pocit v břiše snad nemusím popisovat.Chvíli jsme se na sebe jen dívali a pak jsem se mu omluvila a všechno jsem mu vysvětlila.Po pár desítkách minut dojel autobus a já se s ním musela rozloučit."Doufám, že tohle není poslední setkání." řekl s úsměvem.Zahřálo mě u srdce a jediné co jsem zvládla bylo přikývnout.Nasedla jsem do autobusu celá zmrzlá, a ujížděla k velkým kopcům.
Large
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 5. may 2013 at 9:59 | React

Tohle už jsem četla na tvém druhém blogu, je to naprosto úžasné, moc se mi to líbí :)
Píšeš prostě vážně úžasně :)
Máte moc pěkný blog :)

2 chemical angel chemical angel | Web | 5. may 2013 at 17:01 | React

wow krásne píšeš uplne super čláky :)

3 pavel pavel | 5. may 2013 at 19:10 | React

Něco špatné pro něco dobré.

4 Vanesska Vanesska | Web | 5. may 2013 at 20:48 | React

Znám pár lidí, kteří by potřebovali takovéhle prozření...

Píšeš vážně skvěle ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement